Všetci vieme, kto je Cher a Christina Aguilera. Ale viete aj, kto je režisér a scenárista Steve Antin? Nenápadný (a nie veľmi úspešný) herec, ktorý sa už viac ako dekádu venuje produkovaniu televíznych šou. Naposledy svoje prstíky priložil k reality show, v ktorej sa speváčky zo skupiny The Pussycat Dolls – resp. ich „zakladateľka“ Robin Antin – pokúša vytvoriť novú dievčenskú super-skupinu. Nie, rovnaké priezviská nie sú náhodné. Steve a Robin sú súrodenci. Ideu na celovečerák dostal Antin práve, keď Christina Aguilera vystupovala spolu s The Pussycat Dolls. Christina, očarená jeho zápalom a príbehom, ktorý sa v mnohom podobá jej ceste za slávou, nemohla odmietnuť.

Ali je (ako inak) mladá, pekná, štíhla, chutne drzá, primerane provokatívna, priebojná a mimochodom si niekedy po službe zaspieva hlasom, z ktorého odborné poroty ronia slzy. Dievča sa rozhodne vykašľať sa na zle platenú prácu servírky v Iowe a odsťahuje sa do LA, kde si hľadá prácu ako speváčka. Kabaretný klub Varieté ju priam oslní, no majiteľka Tess ju bez vypočutia odbije. Ali sa však nedá odradiť a z vlastnej iniciatívy začne obsluhovať zákazníkov klubu. Takto si Ali získa Tessinu priazeň. Jej ambíciou však nie je roznášať drinky, ale tancovať a spievať na pódiu vo svetle reflektorov. Na to si ale musí ešte trochu počkať a najlepšie v byte príťažlivého barmana, kam sa uchýli, keď vykradnú jej hotelovú izbu.

Jemná a sympatická hudba, do ktorej skĺznu úvodné titulky, predznamenáva nekonfliktný a jednoduchý dej. Aj keď o happyende na konci vieme už zo zbežného pohľadu na upútavku filmu a dvojhodinová metráž je neuveriteľne natiahnutá, príbeh samotný drží balans na hranici nudy, no našťastie sa na druhú stranu pozrie len zriedka. V záplave žiaroviek, hry svetla a tieňa, tanečných čísel a sexi choreografií sa divák nestíha nad filmom zamyslieť – čo je v konečnom dôsledku dobre. Choreografická a hudobná stránka filmu sú naozaj na vysokej úrovni. A reč nie je iba o Christine Aguilere, ktorá podá niekoľko výborných výkonov, ale aj o Cher v úlohe majiteľky klubu, ktorej sólo You Haven’t Seen The Last of Me je mrazivo dobré. O tom svedčí i Zlatý glóbus, ktorý si speváčka za túto pieseň odniesla.

To, čo neviem pochopiť, je, ako sa tak veľa dobrých hercov dostalo do tohto filmu. Ľudia, ktorí v kvalitných projektoch dokážu divy, sa tu stali iba obeťou veľmi jednorozmerných predstáv režiséra. Celé obsadenie filmu sa nesie na vlne veľmi priehľadného typecastingu – veď herec v role, ktorú už kedysi dobre zahral, je stávkou na istotu. Takto sa vo filme objavia Eric Dane (známy ako sebavedomý, egocentrický a úspešný zvodca Marc Sloan zo seriálu Klinika Grace; vo Varieté si zopakoval plytkejšiu verziu tejto úlohy), Alan Cumming (naposledy sa zviditeľnil v seriáli Dobrá manželka), ktorý sa do excentrických úloh hodí nielen výzorom, ale i prejavom, Peter Gallagher (OC California), príjemný Stanley Tucci a Kristen Bell, ktorá sa zdá byť ideálna do vedľajších úloh nepriateľských žien plných zlosti a závisti.

Christina Aguilera svojím hereckým debutom príjemne prekvapila a v rámci scenára zo seba vydala, čo mohla. Výkon jej staršej kolegyne, ktorá vzdoruje zubu času stoj čo stoj, je v miestami dojemný, v jednej chvíli dokonca vynikajúci, no je na škodu, že jej herectvo sa obmedzilo na prácu s hlasom a gestiku. Jej mimika je neprirodzene strnulá, čo vyzerá obzvlášť parodicky v momentoch najväčšieho smútku jej postavy. Avšak Cher vie stále prekvapiť – na chvíľu, počas svojho Glóbusom oceneného speváckeho vystúpenia, odkiaľsi vytiahne na svetlo sveta zabudnutý šarm a dôstojnosť.

Otázkou zostáva, ktoré naivné dievčatko sníva o kariére sporo odetej tanečnice? Varieté kupodivu nie je až taký zlý film, ako prorokoval trailer, ale stále by sa dal prirovnať k slabo vylúhovanému čaju. Muzikálová romantika popasie hlavne oči, ktoré sa nechajú ukolísať mihotajúcimi sa svetielkami. Napriek tomu jediné, čo je na Varieté napínavé, je sledovať, kedy Christine Aquilere vypadne bujné poprsie z voľného pyžama alebo z pritesných šiat.

Zdroj: cinemaview.sk

Zlato v hrdle, se kterým se nešetří, a oblečky klubové tanečnice, které moc látky nepotřebují. Hudební film Varieté je pro zpěvačku Christinu Aguileru jako dělaný.

Pohádka o chudém milém děvčeti, co si vyzpívá štěstí i lásku, se odehrává převážně v klubu. Aguilera tak může tančit a zpívat a být sexy. Škoda, že ji tu nutí i hrát.

Vstupné, které se za tohle Varieté vybírá, pokryje dost. Pokochání vším tím leskem šoubizu, svůdností tanečnic v korzetu, energií dobře secvičených hudebních čísel a hlasem Christiny Aguilery.

Přestávky plné pohádkové vaty
A proto, aby mohl seskládané hudební výstupy nasadit do kin, cítil režisér a bohužel i scénárista v jedné osobě Steve Antin potřebu nějak je propojit příběhem. A na ten použil příliš otřepaných klišé podobných jednoduchým pohádkám o dobrosrdečných umělcích, které film začal vyprávět hned potom, co se naučil mluvit.

Všichni ti dobráci obývají jeden zapadlý klub v Los Angeles, jako jedna velká rodina, s mámou Cher, tátou Stanleym Tuccim a dětmi – zmalovaným tanečnicemi a zmalovanými barmany, kteří přišli z vidlákova udělat kariéru do velkého světa.

Zpěvačka ano, herečka ne
Aguilera představuje hlavní hrdinku, co se přestěhovala za štěstím, a film připomíná sérií jejích videoklipů. Zvlášť když songy její postavy postupem času čím dál víc připomínají zpěvaččin běžný repertoár (protože se na nich sama autorsky podílela). Občas nechá vystoupit i hosty. Marylin Monroe nebo Ettu James z playbacku, Cher i živě.

Ale když Christina není na jevišti, hraje ve svém prvním filmu podobně uměle, jak vypadá (a to by měla připomínat naivní holku z Iowy, ne kolegyni Pretty Woman). Čímž vlastně jenom zapadne. Ani většina ostatních si se svými plakátovými figurami neví moc rady. Snad s výjimkou těch, kteří je už dávno mají nacvičené, jako Eric Dane v další variaci na sebevědomého necitu z Chirurgů nebo Tucci opakující roli z Ďábel nosí Prada. Alan Cumming tu radši být vůbec neměl, kromě toho, že jeho pokladník není důležitý, jenom provokuje ke vzpomínkám na opravdové muzikály typu Kabaret.

Varieté ale není víc než hudební revue. Dokonce si úplně ani nezaslouží svůj originální název Burlesque, polonahé dívky sice má, ale ironie a hra se stereotypy mu výrazně chybí. Odsýpá a září, když se rozsvítí reflektory. Otravuje, když utichne hudba.

Zdroj: houser.cz

30. léta 20. Století. Opona muzikálového světa poodhalila první letošní crossover, který bodovým reflektorem ozáří hvězdy v podobě Christiny Aguilery a Cher. Pokud od tohoto snímku očekáváte, že se jedná o druhé Chicago, či Moulin Rouge, jste na omylu!

Pokud jste fanoušky flitrů, chtivých póz a lechtivých oblečků, tak budete spokojeni. Pokud je ale vaše očekávání poněkud jiné, tak vás bohužel zklamu! Tento snímek nemá schopnost jakéhokoliv náznaku překvapení či jiného okouzlení vašich smyslů. Režisér Steve Antin pravděpodobně doufal, že hvězdy za mikrofonem budou zářit podobně i na plátně.

Bohužel, vsadil spíše na jejich obrovský hlasový rozsah a kupu fanoušků, kteří snímku zaručí dostatečné komerční uplatnění. Srovnání s obří horskou dráhou je nejblíže k pravdě! Dějová linie skomírá, chcete-li, neexistuje. Vše co se v tomto filmu objevuje, není žádnou novinkou a už na plátně v nejrůznějších variacích k vidění dávno bylo.
Abych nezůstal pouze u hanobení obsahu, nutno vyzdvihnout pěvecké výkony, jejichž kvalita je zaručena angažováním hudebních hvězd Cher a Christiny Aguilery. Jednoduchý příběh talentované zpěvačky, která vyletěla z Iowy okusit výr velkoměsta Los Angeles, kde se snaží zpočátku neúspěšně uplatnit své pěvecké nadání.

Cher jakožto majitelka Burlesque Lounge zachrání bezradnou Christinu tím, že ji nabídne práci a zaměstná ji na pozici servírky, zanedlouho se Christina prosadí v okamžiku, kdy v klubu vypadne proud a ona neskutečnou improvizací ohromí všudypřítomné mužské publikum. Díky této události se Christina stane v kabaretu číslem jedna.

Co více dodat?! Tento snímek náročného diváka příliš nepotěší a konzumně založeného lehce pobaví. Z toho vyplývá, že zpěvačky by měli zůstat stále za mikrofonem a nedrat se na filmová plátna za účelem zviditelnit se. Kromě soundtracku, který získal Zlatý Glóbus a je nominován na několik Oscarů za titulní píseň You Haven’t Seen The Last of Me od Cher, jsem měl pocit, jako kdybych si pustil mp3 přehrávač své sestry a k tomu Venezuelskou telenovelu bez zvuku…
Celkový verdikt tedy činí 20% a to pouze za výše zmiňované pěvecké výkony.

Hodnocení: 20% | Zdroj: bestfilm.cz

Film sa nehrá na vysoké umenie, v zhode so žánrom prezentuje poctivé zabávačské remeslo.

Distributér, ktorý premenoval film Burlesque na Varieté, nerozozná jabĺčka od košov na hrušky. Varieté nie je burleska. „Varieté“ označuje zábavný podnik, reštauračný priestor, kde sa pri konzumácií pokrmov a nápojov odohrávajú zábavné programy estrádneho typu.

V rytme playbacku
„Burleska“ je zábavný žáner, spravidla hudobno-dramatický, ktorý zobrazuje komické a fraškovité príbehy, často pri tom využíva výstredné poklesnuté prostriedky, gýč, priamočiaru erotiku, striptíz, travestiu, občas aj s cieľom satirizovať, ironizovať, parodovať, no vždy predovšetkým zabávať.

Film amerického scenáristu a režiséra Stevena Antina s Christinou Aguilerou a Cher v hlavných úlohách sa síce odohráva v podniku, ktorý by sa možno dal nazvať „varieté“ – hoci samotní Američania by ho tak nikdy nenazvali – ale to, čo sa tam odohráva a aj snímka samotná sú celkom nepochybne čistá burleska.

Volá sa The Burlesque Lounge a polooblečené slečny sa tam na scéne zvodne vlnia v rytme playbacku. Šéfka a spolumajiteľka Tess (Cher) nevie odvrátiť narastajúce dlhy a blížiaci sa krach. A dlho sa zdá, že šancu niečo zmeniť nedostane ani ambiciózna Ali z Iowy (Christina Aguilera).

Herec, scenárista, producent a režisér Steven Antin sa zaradil do nekonečného radu rozprávačov, ktorí veria, že uspejú práve so svojou verziou Popolušky. Rok čo rok vznikne v USA aspoň jeden podobný film o skromnej speváčke a tanečnici, ktorá sa len zásluhou svojich dobrých vlastností, nadania a usilovnosti prepracuje na vrchol. Publikum potrebuje nádej, útechu a sen, žiada si rozprávky a táto patrí k najmilovanejším.

Na rozdiel od mnohých predchodcov sa Antin rozhodol neexperimentovať a svoje rozprávanie ničím neozvláštňovať. V zhode s názvom využíva prvky burlesky: klišé, stereotypy, schematizmus, lacnú hru na city, gýč, erotiku, extravaganciu. Namiesto charakterov sú tu len figúrky, namiesto prekvapení uspávajúci a uspokojujúci stereotyp. Ak dačo prekvapí, tak azda len skvelá forma Cher v piesni You Haven’t Seen The Last of Me, ocenenej Zlatým glóbusom.

Nejde o nič iné len o pásmo hitov s prvoplánovo vyzývavou teatrálnou choreografiou, pospájaných prostoduchým dejom. Lenže ono to má byť práve takto!

Priamočiary svet
Toto je ten nadnesený, no plytký a napriek divadelnej štylizácii priamočiary svet, toto je predsa burleska! Žiadna intelektuálčina, nijaká hra na umeníčko, len šminky, noty, pštrosie perá, stehná, boky a prsia, slzy a pot. Poctivé zabávačské remeslo. V burleske nemusíte vedieť hrať ani prežívať či scudzovať. Zato musíte vedieť tancovať, spievať a vyzerať k svetu. To všetci účinkujúci s prehľadom spĺňajú, tak prečo kritici toľko frflú?

Haló! Toto nie je Siedma pečať ani Amarcord, toto je predsa Burlesque! A pri takomto pohľade jediné, čo sa dá filmu vyčítať je, že nevznikol v 3D, lebo vidieť všetky tie obliny, čipky a sexi pohyby stereoskopicky by určite bol skutočný zážitok.

… a ešte keby tak v kine podávali aj sekt a tequilu Patrón.

Zdroj: kultura.sme.sk

Ako objektívne zhodnotiť muzikál so Cher a Christinou Aguilera? Varieté je úžasný videoklip, ale skutočne biedny film. Neexistuje klišé, ktorému by sa vyhol. Možno to bude mať niečo spoločné s faktom, že režisér snímky Steven Antin sa doteraz podieľal skôr na iných „produktoch“. Stvoril napríklad dievčenské zoskupenie Pussycat Dolls.

Majiteľka retro klubu Tess (Cher) sa s nádejnou speváčkou Ali (Christina Aguilera) skamaráti, ako inak, nad šminkami.

Bez jediného dueta
Ali z Iowy už nechce nosiť štamgastom pivo a márne čakať na výplatu. Ali z Iowy chce byť hviezda. Nasadne na autobus, ktorý smeruje do toho jediného mesta, kam sa môže čašníčka s jej ambíciami podieť – do Los Angeles. Tam narazí na svoju životnú šancu, klub Burlesque. Každý večer sa v ňom spúšťa štýlová retro šou plná sexi tanečníc v trblietavých kostýmoch a Ali z toľkej krásy až slzy do očí vyhŕknu. Ak sa však chce postaviť na miestne pódium, musí o svojich kvalitách najprv presvedčiť „pani domu“, nekompromisnú Tess. Zároveň sa Ali musí popasovať aj s jednou zákernou súperkou a s komplikovanou láskou k barmanovi s dušou romantika a telom ako z Chippendales.

Ak divák vypne po príchode do kina okrem mobilu aj svoj rozum, môže sa stať preňho Varieté príjemne zabitým časom. Hodnota chvíľ strávených sledovaním tohto muzikálu je porovnateľná s dvojhodinovkou s MTV. Výhodou Varieté je, že ho neprerušujú reklamy. Nevýhodou, že na MTV sa piesne aspoň občas obmieňajú. Vo Varieté hrá stále tá istá. Nie zlá, ale rovnaká. Neskutočné hlasy oboch hlavných predstaviteliek sú v podstate jediným očakávaním, ktoré Varieté naplní takmer na sto percent. Prečo takmer? Za celých 120 minút a desiatky piesní totiž z neznámych príčin ani jediný raz nezaspievajú divy spolu.

Ani ryba, ani rak
Kiežby sa film s tínedžerským idolom Christinou Aquilera nesústredil iba na cieľovú skupinu divákov do pätnásť rokov. Mohol by tak aspoň naplno využiť jediný potenciál, ktorý mal. Mohol byť aspoň sexi. Sexi sú však len trblietavé podprsenky účinkujúcich. Dej je však nevídane prudérny a plachý. Ali síce rada na pódiu krúti polonahým zadkom, no jej najväčším hriechom je v skutočnosti láska k drahým topánkam. Je naozaj veľká škoda, keď sa 31-ročná žena s hlasom, z ktorého behá mráz po chrbte a podobne pôsobivou vizážou, snaží hrať na naivné sedemnásťročné mačiatko. Realita prestáva byť atraktívnou a detinskej póze sa aj tak nedá uveriť.

Herecky je na tom zo speváčok lepšie tá staršia. Cher má už predsa len doma jedného Oscara a úloha starnúcej hviezdy jej sedí ako uliata. Dvojica vo filme prirodzene pôsobí ako matka a dcéra. Toto klišé výdatne podporuje aj srdcervúci príbeh Aliinho osirenia – s tvrdou Tess sa zblíži, ako inak, nad kopou šminiek. Podobných scenáristických gýčov je vo filme toľko, že sa Steven Antin mohol na scenár radšej úplne vykašľať. Niektoré premostenia k piesňam aj tak pôsobia neznesiteľne vykonštruovane. Až sa ťažko verí, že by tvorcov nenapadol aj iný spôsob, ako sa prepracovať k uvedeniu ďalšej piesne. Vznikajú tak rôzne slepé uličky, ktoré dej, ak to tak vôbec možno nazvať, nikam neposúvajú.

V pamäti teda z Varieté utkvie len nejasný dojem z peknej choreografie, vnadných dám a ohlušujúceho spevu Cher a Christiny Aguilera.

Hodnotenie Pravdy: 2 hviezdičky z 5

Zdroj: pravda.sk

A to i přesto, že se jeho tvůrci rozhodli rezignovat na pořádný scénář a pouze recyklují známá klišé, která od nepaměti k hudebním popelkám patří. Vítejte v The Burlesque Lounge.

Ali (Christina Aguilera) je děvče z Iowy, které má dost života v místě, kde by si to „s nikým nechtěla vyměnit“. Sbalí proto nějaké drobné z kasy šéfa, který ji dluží a vyrazí do slunného L.A., aby si splnila sen. Jaký? V zásadě žádný konkrétní. Zkrátka se přesunout z kolonky „nikdo“ do kolonky „někdo“. A když dobře vypadáte a k tomu máte pěvecký/taneční talent, celkem logicky vám jako první padne do oka klub, ve kterém se elegance nosí tak, jak tomu bývalo v dobách největší slávy Moulin Rouge.

Ten příběh se na papíře prodává blbě. Jak naivně zní, takový i je. A to není to nejhorší. Přestože tu máme erotikou dýchající kostýmy a bar zakouřený atmosférou Ameriky třicátých let, je celý film disneyovsky neškodný. Žádné skutečné erotično, žádná pořádná dramatická scéna. Spíše lehce načrtnuté linky, ve kterých sice mají lidé své problémy, krev z nich ale neteče. Je to svět, ve kterém dobro vždy vítězí nad zlem, což z filmu dělá spíše Muzikál ze střední pro starší generace, nežli nové Chicaga či Moulin Rouge. Za jiných okolností by to byl fatální nedostatek. Ale…

… ale Varieté má ohromnou jiskru a jistou upřímnou energii, díky které člověk okamžitě začne prožívat naivní sen společně s hlavní hrdinkou. Snad i proto, že ji hraje sympatická Christina Aguilera, na kterou se nejen dobře kouká a která fantasticky zpívá, ale která umí i velmi slušné hrát. Z pozadí ji navíc hlídá zkušená šéfka Cher, která (ať si o jejím „plastickém“ stylu života myslíte, co chcete) má neoddiskutovatelné charisma, herecký talent a famózní hlas, díky kterému vykřesá z hudební scény bez choreografie jeden z nejpůsobivějších momentů filmů. Zmínku si zaslouží i Stanley Tucci, kterému to ve filmu tak neslušelo (myšleno herecky) od Smím prosit?. Zbylé obsazení (včetně jindy výrazného Alana Cumminga) je do počtu, neboť se celý příběh soustředí výhradně na Christinu a Cher.

Hudební čísla jsou na úrovni použitelných videoklipů pro MTV, což není ani průšvih, ani výhra. Zkrátka průměr bez výraznějších nápadů, který vás nestrhne a současně neznechutí. Hezká výprava drží střídmé využití kulis i kostýmů a co nestíhají kameraman se střihačem, to dohání Aguilera svým hlasem, kterému se v současném popu může rovnat málokdo.

Varieté je vlastně hrozně hloupoučký film. Je tak jednoduchý, až to hraničí. Upřímně nechápu, jak se na takovou látku lákají hudební superhvězdy typu Cher a Aquilera. Těžko větou: „Poslyšte, holky, mám tu příběh blondýny z nějaký vesnický díry, co přijde do velkýho města, uvrtá se v jednom klubu, kterej se utápí v dluzích, všechny přesvědčí o talentu, klubu pomůže a všichni sou spokojený. Super, ne? Tohle diváci ještě neviděli!“ A o nic jiného ve filmu skutečně nejde. Tvůrci mají jediné štěstí, že atmosféra klubu pracuje na plné obrátky a že se pro hlavní role povedlo urvat jedny z nejlepších zpěvaček současnosti, které navíc umí i hrát. Právě díky nim nakonec fungují i lacinější momenty, neboť jim je takzvaně. „sežerete i s navijákem“.

Hodnocení: 70% | Zdroj: kinobox.cz